Červen - Poslání se neodmítá

 

Významná znamení na cestě osudu,

sama si přísahám: „Já číst je nebudu!“

Však další znamení, ach běda, běda,

myslím, že duše má pokoj mi nedá.

 

Bylo mi poklidně, zběsile, milo,

tak nějak normálně i mě se žilo,

než přišlo období zvláštního hledání,

a touhy pocítit tajemno poznání.

 

Něco tak hluboké, však jemné jak snění,

probouzí ve mně teď kaskádu dění,

smysly se zaktivní pro nová vnímání,

Osud mi otvírá úžasná setkání.

 

Možná že právě teď svá esa vsází,

= když je žák připraven, učitel vchází!

Proudí mi do cesty úžasné bytosti,

otevříc brány mé posvátné moudrosti?

 

S pokorou přijímám, bez cesty zpátky.

Všechna ta poznání jsou i mé splátky.

Neb vše co předáno, ve formě vizí,

smím pevně uchopit, než opět zmizí.

 

Položit na papír, každičký vjem,

naplněn láskou, dobrem, či zlem.

 Tolika nádhery, tolika poznání,

přemíra tvoření, darů i hledání.

 

Naplněn po okraj, pohár té píle,

žít vlastní poslání krásná je chvíle,

duší mnou slovo teď lehce dál kmitá,

„Poslání … se … neodmítá!“