Září - Spojení, souvislost

 

Dubové lístečky padají krajem,

my jako příroda pomalu zrajem,

tiše se skláníme k nejbližší z duší,

vnímáme posvátnost, krásně nás vzruší.

 

Dýcháme důvěrně, v objetí citů,

hledáme niternou povahu v skrytu,

skrze nás prochází nejčistší slova,

rozkvétá láska v nás, opět a znova.

 

Odvážně nesmělí - spatříce klání,

při kterém duše se, před duší sklání.

Z kapiček dojetí, tam někde pod víčky,

tichounce vnímáme posvátné poslíčky.

 

Krajem se rozlévá, nádherné žehnání,

příroda rozpozná, sílu těch setkání,

kdy člověk nečiní, ba přímo tvoří

spojením duší dvou, jež sebou hoří.

 

V intimním, důvěrném svazku dvou bytostí,

tvoří se kvalita závratnou rychlostí,

stačí jen pomyslet, s přáním se sžíti,

krásně se projeví v nejbližším žití.

 

Čisté i pravdivé touhy tam u srdce,

pomalu prostoupí mysl i emoce,

přináší kvalitu z podzimních strání,

kdy slunce nad Zemí něžně se sklání.

 

Nám duším otvírá posvátné nebe,

v důvěrných setkáních střetáme sebe,

napořád spojeni s posvátnou bytostí,

láska i poznání pro nás se rozhostí...