Prosinec - Svoboda
Toužíme vyjmout se z pout vlastních žití,
svou pravdu, podstatu, celek svůj zříti,
pod hradbou z emocí, her, mnohdy dění,
těžce se hledáme v obrazcích snění.
Procitnout skrze led, skrze svá srdce,
probudit oči své, mysl i ruce.
S nádechy pocítit opět svou esenci,
zářící, živoucí, úchvatnou frekvenci.
Odhodit záklopky, přes které nemůže
dostat se síla tvá, do žil i do kůže.
Procítit zhluboka to, proč jsme tady,
v čem jsou má poslání, plusy i klady.
Prozřít svou podstatu, pomalu, tiše.
Otevřít smlouvu svou, v které se píše,
pro jaká konání, žití jsem na světě,
čtouce svůj osud dál teď větu po větě.
Pronikat do hloubky svobody žití,
v rovině osobní být tím čí býti
ve větší volnosti, s obrovskou pokorou,
žít vlastně každý den s nejvyšší podporou.
Na čistém záměru, moudrosti z poznání,
stavět svůj každý den, život svůj, poslání.
V svobodném nádechu plnit své plíce,
být šťastný, úchvatný více a více.
Za večerů vánočních, v posvátném období,
vnímat, jak duše má tiše se podrobí
kouzlu i magii tohoto času,
svobodně procítí volnost svou, krásu.
Přivírám oči své za něžných sněžení,
vnímám, jak posvátnost celou mě promění,
při dalším nádechu líc slzy pohladí,
duše má záměr svůj k svobodě naladí...