Prosinec - Svoboda

 

Toužíme vyjmout se z pout vlastních žití,

svou pravdu, podstatu, celek svůj zříti,

pod hradbou z emocí, her, mnohdy dění,

těžce se hledáme v obrazcích snění.

 

Procitnout skrze led, skrze svá srdce,

probudit oči své, mysl i ruce.

S nádechy pocítit opět svou esenci,

zářící, živoucí, úchvatnou frekvenci.

 

Odhodit záklopky, přes které nemůže

dostat se síla tvá, do žil i do kůže.

Procítit zhluboka to, proč jsme tady,

v čem jsou má poslání, plusy i klady.

 

Prozřít svou podstatu, pomalu, tiše.

Otevřít smlouvu svou, v které se píše,

pro jaká konání, žití jsem na světě,

čtouce svůj osud dál teď větu po větě.

 

Pronikat do hloubky svobody žití,

v rovině osobní být tím čí býti

ve větší volnosti, s obrovskou pokorou,

žít vlastně každý den s nejvyšší podporou.

 

Na čistém záměru, moudrosti z poznání,

stavět svůj každý den, život svůj, poslání.

V svobodném nádechu plnit své plíce,

být šťastný, úchvatný více a více.

 

Za večerů vánočních, v posvátném období,

vnímat, jak duše má tiše se podrobí

kouzlu i magii tohoto času,

svobodně procítí volnost svou, krásu.

 

Přivírám oči své za něžných sněžení,

vnímám, jak posvátnost celou mě promění,

při dalším nádechu líc slzy pohladí,

duše má záměr svůj k svobodě naladí...