Květen - Společenství, společnost, soulad

Pocity lítostí, hněvů i smutků,
poznání pravdy své, síly i skutků.
S úsměvem na tváři, s poklidem v nitru,
kráčíme hrdě vstříc, novému jitru.
Skrz hlasy duše své, volání srdeční,
nechceme sami být, smutní či zbyteční.
Součástí předků svých, tvoříce budoucí,
chceme být přešťastní, krásní i kvetoucí.
Hluboce raněni, nádherou poznání,
budeme součástí, rasy jenž ochrání,
nádherné klenoty Země či kraje,
jež každý v srdci má, i s nimi zraje.
My, strážci majáků, ochránci v soucitu,
máme svou nádheru, v klenotech ukrytu,
kódy jež střežíme, nenosí brnění,
jsme pouhé nosiče z posvátných tvoření.
Spojení frekvencí společných cílů,
hledáme pro sebe, pro druhé sílu,
naplnit poslání, v společném soužití,
s dary jenž uvnitř nás, světýlka rozsvítí.
Tisíce jiskřiček u každé z bytostí,
krajem se rozsvítí, tichem se rozhostí,
s nádechem ozáří láska nám tváře,
my sami jihneme, krásou své záře.
Spojeni kořeny, my děti, matky,
hledáme to pravé, na cestě zpátky,
v posvátných hodnotách, každý se zhostí,
úchvatné krásy své, zdobené ctností...