Květen - Společenství, společnost, soulad

 

Pocity lítostí, hněvů i smutků,

poznání pravdy své, síly i skutků.

S úsměvem na tváři, s poklidem v nitru,

kráčíme hrdě vstříc, novému jitru.

 

Skrz hlasy duše své, volání srdeční,

nechceme sami být, smutní či zbyteční.

Součástí předků svých, tvoříce budoucí,

chceme být přešťastní, krásní i kvetoucí.

 

Hluboce raněni, nádherou poznání,

budeme součástí, rasy jenž ochrání,

nádherné klenoty Země či kraje,

jež každý v srdci má, i s nimi zraje.

 

My, strážci majáků, ochránci v soucitu,

máme svou nádheru, v klenotech ukrytu,

kódy jež střežíme, nenosí brnění,

jsme pouhé nosiče z posvátných tvoření.

 

Spojení frekvencí společných cílů,

hledáme pro sebe, pro druhé sílu,

naplnit poslání, v společném soužití,

s dary jenž uvnitř nás, světýlka rozsvítí.

 

Tisíce jiskřiček u každé z bytostí,

krajem se rozsvítí, tichem se rozhostí,

s nádechem ozáří láska nám tváře,

my sami jihneme, krásou své záře.

 

Spojeni kořeny, my děti, matky,

hledáme to pravé, na cestě zpátky,

v posvátných hodnotách, každý se zhostí,

úchvatné krásy své, zdobené ctností...