Srpen - Naplnění

 

Hojnost jako boží dar, náruče štědrosti,

košíky plodů dnů, za letní plnosti,

do dlaní tiskneme vše, co nám náleží,

my sami vlastníme, na čem nám záleží.

 

Nikdo nám nepoví, když duše strádá,

nikdo nám neurčí, co má kdy ráda,

my sami musíme, být k sobě citliví,

opravdu srdeční, přímí i pravdiví.

 

Všímat si momentů, kdy je mi tragicky,

kdy ale chovám se, ku sobě nelidsky,

kdy vlastním násilím, deru se ke zkáze,

kdy cítím proudy sil, skutků i extáze.

 

Nikdo víc nesplní, má vlastní toužení,

pokud jsou zakleta pod rouškou soužení,

nikdo mi nepodá mou vlastní posvátnost,

když život naplní bezradná spontánnost.

 

Kde vzíti dary své, podoby hojnosti?

Ať svému životu dopřeji sytosti.

Nejsou vždy opodál, jsou u mě samé,

tak ať se prozření, mu cestou stane.

 

Ať se teď život můj, tak krásně naplní,

ať moje prázdnota nachází výsluní,

ať mám teď opravdu, vše čeho žádám,

ať pravé dostanu, když zrovna strádám.

 

Ať mám svá zázemí, svou vlastní hodnotu,

neměním bohatství za vnitřní prázdnotu,

ať proudí skrze mne síla i dění,

ať jsem vždy v radosti, v mém naplnění…