Listopad - Moudření duše

 

Až jednou zasvětím, duši svou pokoji,

budu stát pokorně, za svými postoji,

budu si naslouchat, jak slova věká,

budu jak pochodeň, světelná řeka.

 

Budu mít poznání, pevnost v své tváři,

budu tím, kdo si jen, žije i září,

budu víc, mnohem víc, než jsem kdy chtěla,

a ve své pokoře, přáti si směla.

 

Budu se usmívat, překrásně, pod víčky,

ve výzvách osudu, budu mít poslíčky,

budu číst po řádcích, i mezi řádky,

vše, čehož vykonám, nevezmu zpátky.

 

Budu mít šediny, hluboká zvrásnění,

tělo mi zestárne, duše se promění,

nádherná moudrostí, budu jak zkrásněna,

pravdou i pokorou, ctěna i tvořena.

 

Budu mít lekcí víc, než jsem si žádala,

budu však šťastna dál, že jsem je potkala,

duše má načítat, bude si zkušenost,

tak aby moudřejší, odešla na věčnost.

 

Budu i nebudu, kdo vlastně ví to?

Má duše pochopí, prohlédne, zří to,

s čím na Zem přichází, čemu se učila,

když ještě odvážně, životem brázdila.

 

Budu znát významy symbolů, znamení,

mou duši naplní radost i smíření,

budu stát na prahu, na konci sil,

budu však člověkem, jenž duší žil….