Listopad - Moudření duše
Až jednou zasvětím, duši svou pokoji,
budu stát pokorně, za svými postoji,
budu si naslouchat, jak slova věká,
budu jak pochodeň, světelná řeka.
Budu mít poznání, pevnost v své tváři,
budu tím, kdo si jen, žije i září,
budu víc, mnohem víc, než jsem kdy chtěla,
a ve své pokoře, přáti si směla.
Budu se usmívat, překrásně, pod víčky,
ve výzvách osudu, budu mít poslíčky,
budu číst po řádcích, i mezi řádky,
vše, čehož vykonám, nevezmu zpátky.
Budu mít šediny, hluboká zvrásnění,
tělo mi zestárne, duše se promění,
nádherná moudrostí, budu jak zkrásněna,
pravdou i pokorou, ctěna i tvořena.
Budu mít lekcí víc, než jsem si žádala,
budu však šťastna dál, že jsem je potkala,
duše má načítat, bude si zkušenost,
tak aby moudřejší, odešla na věčnost.
Budu i nebudu, kdo vlastně ví to?
Má duše pochopí, prohlédne, zří to,
s čím na Zem přichází, čemu se učila,
když ještě odvážně, životem brázdila.
Budu znát významy symbolů, znamení,
mou duši naplní radost i smíření,
budu stát na prahu, na konci sil,
budu však člověkem, jenž duší žil….