Květen - Duše linie

 

Rody i národy, osady, pevnění,

města či vesnice, společná jiskření,

jsme jako pochodně, planoucí v davu,

hledajíc cestu svou, k sobě i právu.

 

Jsme kousky linie, poklady, částečky,

jsme jako vlkové, někdy jak ovečky,

jsme jako předkové, kteří nás stvořili,

když ještě společně, dny své zde prožili.

 

Vkládali do činů, obrovskou zkušenost,

pokoru, odvahu, cnosti i důvěrnost,

všechno nám ukryli, pro další věky,

ač sami neznali, přijdou-li vděky.

 

S velikou moudrostí, tvořili budoucí,

role jim životní, byly tak padnoucí,

sami se učili, více snad znali,

když Duší linie, jemně se stali.

 

S pokorou vzhlíželi k nám někde v dálce,

jistě nám drželi, pěsti i palce,

věřili, že my dnes, skvěle si stojíme,

když další, budoucí, s láskou dál tvoříme.

 

Ženy se ohlédly, nazpět i za sebe,

možná, že přinesly, dary své pro Tebe,

rodily, věřily, ty krásné bytosti,

že budeš jednou z nich, šťastna i v radosti.

 

Možná se otočíš, odpovíš: „Ženy,

v mé vlastní linii tolik jste ctěny!“

Skloním se před Vámi, úcta mne pokryje…

…tiše mnou promlouvá, má Duše linie…