Duben - Přátelé

Duše se rozzáří v záblesku duhy,
když znovu potkává v přátelství druhy,
uzří své spojence, v prostoru, v čase,
přátele vedoucí k cíli i spáse.
Pohlédnouc do očí, jedné z těch bytostí,
vzpomínky pradávné duší se rozhostí,
opět se rozezní posvátná volání,
touha jít, nacházet, smysl všech hledání.
Člověk se probouzí, duše se pozvedá,
závist i nesoudnost, v životě pobledá,
pevně se rýsuje čestnost i charakter,
kvalita osobní, kvalita z ryzích sfér.
Člověk i s duší svou, jemně se proplétá,
jak růže posvátná, sférami prokvétá,
čerpá i přináší, tvoří i dostává,
poselství pradávná, jež sama poznává.
Takto se nachází ve stavu vidění,
vnímání pocitů, dějů i slyšení,
propojen v přátelství, jež pravdou plane,
odvážným, pokorným, ryzím se stane.
Vědom si následků, činů svých, konání,
tvoří sám posvátné, na cestě poznání,
s přáteli z pradávna dokončí poslání,
které je pojilo za dávných svítání.
Budoucnost, minulost, současnost tvoří,
neboť svým záměrem, v jediném hoří,
pozvednout vědomí, které nás ochrání,
až přijde soudný den, skutečné pokání…