Duben - Přátelé

Duše se rozzáří v záblesku duhy,

když znovu potkává v přátelství druhy,

uzří své spojence, v prostoru, v čase,

přátele vedoucí k cíli i spáse.

Pohlédnouc do očí, jedné z těch bytostí,

vzpomínky pradávné duší se rozhostí,

opět se rozezní posvátná volání,

touha jít, nacházet, smysl všech hledání.

Člověk se probouzí, duše se pozvedá,

závist i nesoudnost, v životě pobledá,

pevně se rýsuje čestnost i charakter,

kvalita osobní, kvalita z ryzích sfér.

Člověk i s duší svou, jemně se proplétá,

jak růže posvátná, sférami prokvétá,

čerpá i přináší, tvoří i dostává,

poselství pradávná, jež sama poznává.

Takto se nachází ve stavu vidění,

vnímání pocitů, dějů i slyšení,

propojen v přátelství, jež pravdou plane,

odvážným, pokorným, ryzím se stane.

Vědom si následků, činů svých, konání,

tvoří sám posvátné, na cestě poznání,

s přáteli z pradávna dokončí poslání,

které je pojilo za dávných svítání.

Budoucnost, minulost, současnost tvoří,

neboť svým záměrem, v jediném hoří,

pozvednout vědomí, které nás ochrání,

až přijde soudný den, skutečné pokání…