Červen - Společné duše
Dvě svíčky, portály, dvě duše, srdce,
společná spirála, spojená v ruce,
dva střípky vědomí, dva krásné květy,
zvony, jenž rozezní, posvátné světy.
,
Dvě krásná cítění, v jediném cíli,
aby zde posvátné, úchvatné žili,
tvořili budoucí, jen v jejich kvalitě,
možná jen potají, tiše či ukrytě.
.
Přišli k nám na Zemi, s kousíčky duhy,
život svůj naplní, jen svými druhy,
jsou jako světlice, bytosti z jasu,
jsou-li Ti nablízku, cítíš tu krásu.
Pocítíš důvěrnost, ryzost i stýskání,
poznáš, že oni jsou symbolem hledání,
duše tvé, tebe též – Vás vlastně obou,
v touze tak posvátné, protkané dobou.
Muž, žena, přátelství, láska i něžnost,
duše, jenž přežijí, boje i věčnost,
společné esence, v společném listoví,
tajemství posvátná, která nám nepoví.
S pokorou šeptají druhému do vlasů,
v Tobě jsem nalezl, cestu svou, k úžasu,
s Tebou jsem pocítil, poprvé poznání,
jak krásným může být, láska i poslání.
S Tebou jsme pocítil, svou vlastní pokoru,
když láska pozdvihla, v srdci mém závoru,
Tobě jsem přislíbil věrnost svou do dlaní,
za ranních úsvitů, za Duše svítání.