Červen - Společné duše

Dvě svíčky, portály, dvě duše, srdce,

společná spirála, spojená v ruce,

dva střípky vědomí, dva krásné květy,

zvony, jenž rozezní, posvátné světy.

,

Dvě krásná cítění, v jediném cíli,

aby zde posvátné, úchvatné žili,

tvořili budoucí, jen v jejich kvalitě,

možná jen potají, tiše či ukrytě.

.

Přišli k nám na Zemi, s kousíčky duhy,

život svůj naplní, jen svými druhy,

jsou jako světlice, bytosti z jasu,

jsou-li Ti nablízku, cítíš tu krásu.

Pocítíš důvěrnost, ryzost i stýskání,

poznáš, že oni jsou symbolem hledání,

duše tvé, tebe též – Vás vlastně obou,

v touze tak posvátné, protkané dobou.

Muž, žena, přátelství, láska i něžnost,

duše, jenž přežijí, boje i věčnost,

společné esence, v společném listoví,

tajemství posvátná, která nám nepoví.

S pokorou šeptají druhému do vlasů,

v Tobě jsem nalezl, cestu svou, k úžasu,

s Tebou jsem pocítil, poprvé poznání,

jak krásným může být, láska i poslání.

S Tebou jsme pocítil, svou vlastní pokoru,

když láska pozdvihla, v srdci mém závoru,

Tobě jsem přislíbil věrnost svou do dlaní,

za ranních úsvitů, za Duše svítání.