Říjen - Tvoření

Soucit i laskavost, víra i vděčnost,

hledání moudrosti, síly i čestnost,

skutečná tradice, poselství z mála,

jako bys ty sama, v sobě teď vstala.

Kdo jsi Ty úchvatná, odvážná, v síle?

Zda-li jsi zkrotila touhy své, cíle?

Znáš již to podstatné, jenž člověk nese?

Nebo jen bezhlavě touláš se v lese?

Opravdu pocítíš krásu svých tvoření?

Nebo jen usedáš na prahu v zasnění?

Podívej na ruce, chtěly by darovat,

ovoce své vlastní, plodit i zkrášlovat.

Nenechej ustrnout dary své v úžasu,

tebou jsou, jako ty, mají být pro krásu,

smějí být žehnáním, láskou i nadějí,

když oči ostatní, k nim se teď sklánějí.

Nenechej pochybnost zakotvit u dveří,

zajisté nalezne, s důvěrou příměří,

v jediném souladu, za stavu přijetí,

tvé dary posvátné, k lidem se rozletí.

Bystři své smysly dál, vnímání, vidění,

všichni jsme součástí úchvatných tvoření,

jsme jako poháry, do nichž teď přitéká,

pradávné poselství, pravda v nás odvěká.

Na nás je, zda-li se, staneme pilíři,

nádobou moudrosti, ctnosti i rytíři,

duše v nás pulzuje, jako roj jiskření,

volá nás, směruje, ku svému tvoření.

Nenechej vychladnout jedinou vteřinu,

kdy dary sestoupí, v tvou vlastní krajinu,

přijmi je, požehnej, předej je dál,

každý z nás přináší, posvátný ráj...