Říjen - Tvoření
Soucit i laskavost, víra i vděčnost,
hledání moudrosti, síly i čestnost,
skutečná tradice, poselství z mála,
jako bys ty sama, v sobě teď vstala.
Kdo jsi Ty úchvatná, odvážná, v síle?
Zda-li jsi zkrotila touhy své, cíle?
Znáš již to podstatné, jenž člověk nese?
Nebo jen bezhlavě touláš se v lese?
Opravdu pocítíš krásu svých tvoření?
Nebo jen usedáš na prahu v zasnění?
Podívej na ruce, chtěly by darovat,
ovoce své vlastní, plodit i zkrášlovat.
Nenechej ustrnout dary své v úžasu,
tebou jsou, jako ty, mají být pro krásu,
smějí být žehnáním, láskou i nadějí,
když oči ostatní, k nim se teď sklánějí.
Nenechej pochybnost zakotvit u dveří,
zajisté nalezne, s důvěrou příměří,
v jediném souladu, za stavu přijetí,
tvé dary posvátné, k lidem se rozletí.
Bystři své smysly dál, vnímání, vidění,
všichni jsme součástí úchvatných tvoření,
jsme jako poháry, do nichž teď přitéká,
pradávné poselství, pravda v nás odvěká.
Na nás je, zda-li se, staneme pilíři,
nádobou moudrosti, ctnosti i rytíři,
duše v nás pulzuje, jako roj jiskření,
volá nás, směruje, ku svému tvoření.
Nenechej vychladnout jedinou vteřinu,
kdy dary sestoupí, v tvou vlastní krajinu,
přijmi je, požehnej, předej je dál,
každý z nás přináší, posvátný ráj...
Tato fotogalerie je prázdná.