Prosinec - Vánoční příběh


Utichly hlasy teď, ku davu, vpovzdálí,

přichází ku světlu, jenž jsme tak hledali,

skupinka pocestných, jímž duše zazáří,

když symbol vánoční vstupuje do tváří.

 

Postavy ve sněhu, září jak lampičky,

když lásku, pokoru, střádají pod víčky,

s úsměvem pohladí, duše v nás, srdíčka,

v každém se rozezní posvátná písnička.

 

V tom čase vánočním, v období vděčnosti,

přináší poznání, krásu i tajnosti,

v dárcích jenž nabízí, přání se skrývají,

ty, jež si šeptáme, sami jen, potají.

 

Přináší náruče posvátných záměru,

které nás osloví, jen pro tu nádheru,

jiskří se, zalesknou, myšlenky ve jmelí,

když pro svá přání jsme, pokorně nesmělí.

 

Bytosti posvátné, z legendy vstávají,

tak jako Ježíšek dary nám dávají,

jednomu poznání, druhému vidění,

třetího dotekem v anděla promění.


Čtvrtému u nohou, položí jesličky,

pátému žehnají, posvátné sudičky,

šestému přidají sílu či dobrotu,

sedmého čekají hvězdičky u plotu.

 

Osmému naznačí, kam cesta stáčí se,

devátý s desátým pod jmelím hladí se.

Jedenáct bytostí s údělem proroků,

v žehnání přidali odvážně do kroku.

 

Rychleji přátelé, musíme povědět,

že lidem zachrání, láska v nás celý svět,

smějí nám uvěřit, doufat v nás, poutníci,

vždyť my jsme hvězdičkou, čistou a zářící. 

 

Postavy popošly a jenom dětičky,

jména si šeptaly do zmrzlé pěstičky:

"Byli tu Pokora, Láska a Žehnání,

také však Důvěra, Svoboda, Poznání.

 

Mezi ní tiskla se Krása a Laskavost,

Souznění, Dojetí, také však Upřímnost."

Na nebi vzplanulo, posvátné znamení,

hledej je, uhlídej, v dary se promění...