Listopad - Posvátná spojení


Dotknu se tváře, když stisknu líce,

věřím teď v zázrak, možná již více,

pročítám věty v očích tvých znova,

nemám již odvahu, pojmout ta slova.

 

Krůčky jdu za duší, jež mi teď praví:

"Podívej, srdce tvé, právě teď slaví". 

Dívám se do sebe, odvážně, v pokoji.

Skutečně rytíři nechodí ve zbroji?

 

Vnímám tu nádheru, skrz dotek dlaní,

procítím posvátnost, která teď chrání,

pradávnou víru mou, okamžik smíření,

skutečnou lásku v nás, která se promění.

 

Umlknu, usedám, když vdechem do dlaní,

jen pouhá myšlenka, dary v nás ochrání,

všechno to posvátné, jenž námi pulzuje,

jen naší vděčností, dále se zhmotňuje.


Poslání společné, v pradávném jiskření,

prozáří, posvětí, hodnotu tvoření,

čeho se dotýká, duše jenž miluje,

v obrazu posvátném, tiše dál zvěčňuje.

 

Mění se samotná, poselství skrze nás,

když přijde posvátnost, přijde i pravý čas,

stačí jen pohlédnout, v krajinu přáníček,

když srdce zazáří, v plamech u svíček.

 

V jediném momentu, vteřině věčnosti,

lámou se, rozpadnou, iluze věčnosti,

spojí se pradávné, současné, dané,

když život posvátným rázem se stane.

 

Prolnou se předlohy, dvou věrných bytostí,

na Zemi mír s láskou, pevně se rozhostí,

v souznění jediném, v posvátném spojení,

Země, snad s vesmírem znova se promění...