Listopad - Posvátná spojení
Dotknu se tváře, když stisknu líce,
věřím teď v zázrak, možná již více,
pročítám věty v očích tvých znova,
nemám již odvahu, pojmout ta slova.
Krůčky jdu za duší, jež mi teď praví:
"Podívej, srdce tvé, právě teď slaví".
Dívám se do sebe, odvážně, v pokoji.
Skutečně rytíři nechodí ve zbroji?
Vnímám tu nádheru, skrz dotek dlaní,
procítím posvátnost, která teď chrání,
pradávnou víru mou, okamžik smíření,
skutečnou lásku v nás, která se promění.
Umlknu, usedám, když vdechem do dlaní,
jen pouhá myšlenka, dary v nás ochrání,
všechno to posvátné, jenž námi pulzuje,
jen naší vděčností, dále se zhmotňuje.
Poslání společné, v pradávném jiskření,
prozáří, posvětí, hodnotu tvoření,
čeho se dotýká, duše jenž miluje,
v obrazu posvátném, tiše dál zvěčňuje.
Mění se samotná, poselství skrze nás,
když přijde posvátnost, přijde i pravý čas,
stačí jen pohlédnout, v krajinu přáníček,
když srdce zazáří, v plamech u svíček.
V jediném momentu, vteřině věčnosti,
lámou se, rozpadnou, iluze věčnosti,
spojí se pradávné, současné, dané,
když život posvátným rázem se stane.
Prolnou se předlohy, dvou věrných bytostí,
na Zemi mír s láskou, pevně se rozhostí,
v souznění jediném, v posvátném spojení,
Země, snad s vesmírem znova se promění...
Tato fotogalerie je prázdná.