Leden - Naše mise


Máme svůj hologram, jak zámek od dveří,

jen naše poslání, sílu v nás prověří,

máme své poselství, svou cestu z věčnosti,

průsvitnou esenci, utkanou v lehkosti.


Žijeme, tvoříme, ničíme zbraně,

za neklid, nenávist platíme daně,

stále se točíme v kruhu svých priorit,

po mnoho životů smutek je do nás vryt.


Zkoumáme národnost, rasové motivy,

zprávy nás nadnáší, jak vítr s poryvy,

tiskneme u srdcí přetěžká traumata,

touhy své ukryté, hluboko do bláta.


Někdy nám dochází, síla i naděje,

hledáme čí láska, opět nám prospěje,

hledáme okolo, kolem i opodál,

jako by duši svou, každý si zaprodal.


Přitom jsme součástí nejčistších bytostí,

v kterých se mír s láskou, posvátně rozhostí,

stačí se sjednotit jen s vlastní misí,

s proudy svých esencí jenž v nás se mísí.


Vnímat své nejtišší, niterné doteky,

které nás provází, jak plamen před věky, 

cítit své posvátné vnuknutí v nádechu,

tvořit a budovat, stále jen k prospěchu.


Vnímat svou esenci, božskou část vědomí,

jenž mnohé posvátné opět v nás prolomí,

prolnou se proudy snů, v duši i vizích,

zlato se zablýskne v klenotech ryzích.


V klenotech ze cností, ze slov i konání,

prožít svou misi zde, je vlastně poslání,

touha znát, pochopit, kde jsou mé kořeny,

otvírá dveře v nás, pro další proměny...