Červen - Spřízněné duše


Bezpočet životů, smrtí i zrodů,
tisíce poznání, prokletí, svodů,
bezjmená setkání, v krajině mimo těl,
vícerá toužení, při níž se mnohý chvěl.


Důvěrná objetí, mlčky i potají,
spojení posvátná, jenž k sobě volají,
milion setkání, v nouzi i bohatství,
s duší svou shledání, ve vlastním opatství.


Přístřeší katedrál, v jednotě ducha,
jednání nelidská, němá i hluchá,
obrovská zklamání, běsy i žal,
soužení, strádání, bezmoc jít dál.


Všechna ta pozvání v nelehké době,
daleko od ráje, jenž nosíš v sobě,
s uzlíčky vzpomínek, v níž žena pokleká,
přináší pro Tebe, lásku svou, v člověka.


V pohledu do duší, dvou půli v jediné,
když osud namíří, láska Tě nemine,
v čase a v prostoru, střetnou se potají,
dvě duše posvátné, lásku když hledají.
 

Kde jsou teď nehmotné majetky, háje,
když srdce pro srdce, touhou svou zraje,
kde jsou ty tajemné, v modlitbě zbraně,
když oči prohlédly, střetly se dlaně.


Nač jsou ty nešváry, nač slova prokletí,
když duše pocítí, k duši své přijetí,
nač boje duchovní, na svatém oltáři,
když duše pro duši, opět Ti zazáří.


Nečekej modlitby, symboly, taje,
ty jsi ten statečný, poklad jenž zraje,
uchop svou posvátnost, znovu ji vztyč,
nechť duše nalézá, hledá svůj klíč.


Ku sobě ku druhým, v jediném vesmíru,
hledej svou odvahu, smysl svůj pro víru,
hledej své poslání, cesty své k osudu,
bez smutku, strádání, s láskou i bez studu.


Jediná, pravdivá, cesta Ti zazáří,
když v duši ucítíš, lehkost či předjaří,
svobodu, pokoru, soucit i uznání,
souznění s duší svou, lásku i žehnání...