Březen - Ženy a jejich linie


V ženách je síla, krása i dravost,

bezmezná víra, bezmoc i hravost,

tisíce pocitů v jediném těle,

to jsme my ženy, bázlivé, smělé.

 

Niterná zranění, vykvetlá do růží,

pohaslé přání, po nichž se netouží,

tisíce vzpomínek vložených do vínku,

zrcadlí, prokreslí jedinou vzpomínku.

 

Na první, prvotní, poslání ženy,

dříve než čas přivál rozsáhlé změny,

dříve než utichla niterná volání,

jímž žena naslouchá ve chvíli hledání.

 

Ukrytá pod slupkou, pod maskou z hedvábí,

nazpět nás touha v nás, k pocitům pohání,

k sobě nás směruje, k duši i k vědomí,

než ledy v srdcích dál, mnohé v nás prolomí.

 

Tichounce, po krůčcích utkaných z pápěří,

přichází vzpomínky, v které se nevěří,

přináší esenci samotné ženskosti,

vloženou do buněk, v celé své plnosti.

 

Žena je krása, něžnost i posvátnost,

se smyslem v lásku, věrnost i oddanost,

s pokorou v srdci, s jiskřičkou pod víčky,

když s láskou ochrání, všechny své mazlíčky.

 

Žena je bytostí, zakletou do citů,

k mužům, jenž zaplanou, posvátně stojí tu,

dává jim lásku, něhu i znamení,

když brázdí břehy své, ku svému kotvení.

 

Jen v ženě uvidíš škálu všech radostí,

když pokoj s pokorou, tebou se rozhostí,

přijmi ji, ohlídej, ochraňuj, hřej,

všechno to úžasné, krásné ji přej.

 

Uvidíš, procitne, prolne se s předlohou,

jenž možná potají, leží ji u nohou,

stane se úchvatnou, překrásnou, svojí,

jen žena posvátné, s posvátným spojí...