Únor 2014 - Prostor našeho já, prostor pro naši lásku

 

Andělský kmen - Maahali – Bruea

 

Prostorem času i prostorem dnů,

neseme vidinu zhmotnění snů,

neseme slova, jež v duši se tají,

plány jež odvážně i mlčky zrají.

 

Tajíme převelká proroctví moudrosti,

poklady ukryty v posvátné vděčnosti,

skrýváme krásně, důvěrná slova,

neboť v ně uvěřit nechce se znova.

 

Pomalu vnímáme sebe i svět,

chceme jít kupředu, ne jenom zpět,

chceme být součástí života, dění,

když prostor kvalit v nás, opět se mění.

 

Sami se ztrácíme, v tom co nás těší,

kdy pravda pravdou je, kdy pouze hřeší,

kdy jen to nejlepší může v nás být,

kdy pouhé žití jen, nese svůj klid.

 

Co se v nás otvírá, co nám to chybí?

Vždyť přeci máme vše, co se nám zlíbí.

Co v nás to pulzuje hluboko pod kůží?

Když pohled spočine v poklidu na růži.

 

Ten květ se rozvíjí, prostor má žít,

tak jako květ krásy prostor chci mít,

posvátný kousíček, možná i lán,

prosím ať prostor je, pro mě teď dán.

 

Ať znovu naleznu obrovskou posvátnost,

jež bude součástí pro mě již na věčnost,

posvátný prostor, můj osobní chrám,

kde plně podléhám touhám i hrám.

 

Kde je vše nádherné, co v sobě mám,

kde všichni jedno jsme, ne každý sám,

kde plně užívám toho co žiji,

aniž teď cokoliv z citů svých skryji.

 

Vždyť mám prostor v sobě, prostor zde být,

plně jsem žehnán tak překrásně žít,

žít sebe, žít všechno, ve vlastním prostoru,

protože sílu mám, lásku i pokoru.