Listopad 2014 - Nádherná samota pro pochopení svých darů

 

Andělský kmen - Zephar – Duun – Atur

 

Zavírám dlaně a skrývám svůj svět,

má duše překrásná volá mě zpět,

do mého nitra, k Sobě a do Sebe,

opouštím Tebe, pro mě i pro Tebe.

 

Vracím se k do nitra bych pochopil v sobě,

jak velmi cítím teď mou lásku k Tobě,

jak velmi v souladu s Tebou jsem já,

a přitom zůstává síla má svá.

 

Odcházím k sobě bych pocítil v zápětí,

jak vzácným stává se tvé jemné obětí,

jak velmi toužívám Tebou se hřát,

jak s Tebou velmi jsem, velmi jsem rád.

 

Umlkám v hlubině vlastního ticha,

aby jsem pocítil jak srdce dýchá,

a s každým nádechem vracím si naději,

že duše v lásce se stěží jen míjejí.

 

Usínám v hloubce, ve vlastním bytí,

přesto jsme my oba spředenou nití,

jsem plný samoty, bezbřeze sám,

v srdci své, lásko má, stále Tě mám.

 

V mé vlastní samotě tolik je krásy,

kterou zde uchovám pro další časy,

v největším, nejhlubším osamění,

nacházím dary… svůj dar naplnění.

 

Probuzen novými rány a svítáním,

nořím se z samoty za vlastním posláním,

vstávám a procitám… vždyť já jsem jediný,

který zde přinést smí, sny své i vidiny.

 

To nejdražší, nejlepší, co v sobě mám,

můžu dát pro všechny, nejsem jen sám,

v tom největším pokladu jež dávám do světa,

duše má skutečně, nádherně, rozkvétá…