Leden 2014 - Transport lásky

Andělský kmen: Isutu – Esheau

Viděl jsem Lásku, kráčící po světě,

nesla svou krásu ku naší planetě,

nosila moudrost, upřímnost ve tváři,

a pak ji ukryla v posvátném oltáři.

Možná se bála, že ji čas zničí,

zahubí výhonky, které v ní klíčí,

proto se ptala duší všech lidí,

zda-li je osloví, láska, jíž vidí?

Většina špitla - že ji má pod kůží,

mnozí se ptali: „Kdo si ji zaslouží?“

Někteří mlčky polkli svá slova,

báli se uvěřit v ni opět, znova.

Někdo se chlubil, že pro ni bojuje,

někdo, že plány své na lásce buduje.

Většina utichla, trochu se lekla,

protože lásky své - jednou se zřekla.

Zkřehly jim pohledy, srdce se zalila,

vzpomínkou na chvíli, kdy jim přec patřila.

Sklouzly jim slzy, jež duha protkala,

láska ta skutečná s nimi se setkala.

Usedli znaveni, šeptali, toužící,

by byli láskou svou posvátně žijící.

Zametli prahy, zažehli svíce,

by lásky vstoupilo v ně mnohem více.

Láska se dívala, jak ji kdo vítá,

viděla, že uvnitř mnohých už svítá,

svlékla svá roucha, ve vší své čistotě,

opět k nám vstoupila v posvátné jednotě.

A duše vydechly, v jediném nádechu,

Láska se vrátila, tiše a bez spěchu,

odkryla poklady, posvátnost ráje,

v něm opět láska v nás s důvěrou zraje…