Červen 2014 - Vděčnost
Andělský kmen - Ramyana – Shridveta
Nevinná vděčnost sestoupila snem,
aby se prolnula, jak světlo s dnem,
potichu pohlédla, něžností tála,
tak velmi sílu svou ráda by znala.
Chtěla znát schopnosti, taje i poznání,
těch kteří vděčností sami se ochrání,
kdož žijí ve ctností, vděčností sílí.
Jsou to snad andělé? Lidé! A milí!
Co všechno dokáži, když jsou si vděční,
najednou vyzrají, v krásu se zvěční,
procitnou, prohlédnou, pro celou věčnost,
když v sobě přijali jméno mé – Vděčnost.
Vedu je k pokoře, úctě i poznání,
vděčnost je koloběh, který je ochrání,
čím více vděčnosti žijí a mají,
tím více bohatší stále se zdají.
Dívám se do duší, jež se mnou hýčkají,
důvody k vděčnosti sami si hledají,
nemusí šťastní být, v každé své chvíli,
věří však že s vděkem, rostou či sílí.
Já, Vděčnost usedám za Vámi v tichosti,
těším se z pokory i z Vaší svátosti,
těším se z radosti, kterou se plníte,
když si mnou žijete, když si mne hmotníte.
Vezmu Vás za ruce, šeptávám: „Díky!“
Když znova vyléčím, stesky i vzlyky.
Toliko radosti, štěstí a nadšení,
vděčnost má přináší, přináší vzkříšení.
Přijmi mne člověče, jsem tvoje celá,
cesta tvá rozkvete - tak jsem to chtěla!
Žehnám Ti, věřím Ti, jsem Tebou prokletá,
proto má vděčnost teď taje i vykvétá.
Hledej mne, následuj, buď se mnou též,
vděčnost mou vděčností, laskej i střež,
cokoli naplní duši Tvou vděčností,
stane se úžasným, láskou i předností.
Tato fotogalerie je prázdná.