Červen 2014 - Vděčnost

Nevinná vděčnost sestoupila snem,

aby se prolnula, jak světlo s dnem,

potichu pohlédla, něžností tála,

tak velmi sílu svou ráda by znala.

Chtěla znát schopnosti, taje i poznání,

těch kteří vděčností sami se ochrání,

kdož žijí ve ctností, vděčností sílí.

Jsou to snad andělé? Lidé! A milí!

Co všechno dokáži, když jsou si vděční,

najednou vyzrají, v krásu se zvěční,

procitnou, prohlédnou, pro celou věčnost,

když v sobě přijali jméno mé – Vděčnost.

Vedu je k pokoře, úctě i poznání,

vděčnost je koloběh, který je ochrání,

čím více vděčnosti žijí a mají,

tím více bohatší stále se zdají.

Dívám se do duší, jež se mnou hýčkají,

důvody k vděčnosti sami si hledají,

nemusí šťastní být, v každé své chvíli,

věří však že s vděkem, rostou či sílí.

Já, Vděčnost usedám za Vámi v tichosti,

těším se z pokory i z Vaší svátosti,

těším se z radosti, kterou se plníte,

když si mnou žijete, když si mne hmotníte.

Vezmu Vás za ruce, šeptávám: „Díky!“

Když znova vyléčím, stesky i vzlyky.

Toliko radosti, štěstí a nadšení,

vděčnost má přináší, přináší vzkříšení.

Přijmi mne člověče, jsem tvoje celá,

cesta tvá rozkvete - tak jsem to chtěla!

Žehnám Ti, věřím Ti, jsem Tebou prokletá,

proto má vděčnost teď taje i vykvétá.

Hledej mne, následuj, buď se mnou též,

vděčnost mou vděčností, laskej i střež,

cokoli naplní duši Tvou vděčností,

stane se úžasným, láskou i předností.